Benefiční koncert pro Sluneční školu - očima zvenčí

Postavit solární školu vysoko v Himálaji, kde lidé žijí v těžkých podmínkách a vzdělání je pro většinu z nich něčím zcela nedostupným, je činem velice záslužným a obdivuhodným. Taková škola ale pochopitelně kromě důvtipného architekta a mnoha pomocníků pro výstavbu budovy a její provoz, potřebuje také řadu sponzorů. Je jasné, že tolik potřebné finance se dají získat různými způsoby. Škola by se určitě neobešla bez sponzorských darů větších firem, ale člověka vždy potěší, když se v rámci takovéhoto projektu uspořádá benefiční koncert, na němž vystoupí dobří hudebníci a herci. A právě o ty na úterním benefičním koncertě pro Sluneční školu v Kargyaku nouze rozhodně nebyla a celý večer byl tak doslova nabitý krásnými okamžiky.

Krátce před půl osmou vcházím do Betlémské kaple v centru Prahy. Hned u vchodu mi číšník nabídne skleničku šampaňského a já si spolu se šumivou tekutinou mohu až do začátku koncertu vychutnávat pohledy na několik překrásných fotografií z oblasti severní části indického Himálaje. Za chvilku zazvoní zvonec a já se usadím v levém křídle Svatováclavského sálu. Po několika úvodních slovech moderátora večera Jaroslava Duška, Ing. Jana Tilingera, na základě jehož diplomové práce škola vznikla a rektora ČVUT, Prof. Ing. Václava Havlíčka, Csc., který koncert zaštiťoval, už se posluchači mohou nechat unášet krásnými tóny Lamborghini String Quarteta, jejichž nadžánrová hudba nesoucí v sobě fůzi hudby klasické, rocku, ale především jazzu, mne na celou dobu jejich přibližně půlhodinového vystoupení doslova pohltila. Krásné čisté a jasné tóny nesoucí se kulturní památkou navíc dokonale souzněly s němým videem v pozadí, na němž byla v sestřihu zachycena výstavba školy v nadmořské výšce 4200 metrů. Kapela zde vystoupila ve svém, již od roku 2006 ustáleném složení. Na housle zahráli Vladan Malinjak a Marek Ferenc, s violou mezi hráče usedl Matěj Kroupa a violoncello rozezněl Roman Petrov.
Po krátkém intermezzu Jaroslava Duška mohl divák zažít další nevšední okamžik, kdy na pódium usedl kytarista a zpěvák Zdeněk Bína spolu s výjimečným basistou Honzou Urbancem. Příštích několik písní diváky doslova nabilo energií. Někteří z řad odvážnějších posluchačů se odebrali do zadních prostor sálu a nechali svá těla Bínovou temperamentní hudbou rozpohybovat. Ne náhodou je tento kytarista, bývalý frontman a výhradní autor hudby skupiny „-123Min.“, kritiky považován za kytarového génia. Zkrátka jak se říká, kdo neslyšel, neuvěří…
V Betlémské kapli následuje kratší přestávka, během níž si diváci mají možnost doprohlédnout dvanáct, již na začátku zmíněných fotografií, které budou již za několik minut vydraženy v hodnotě asi 100 tisíc korun. Jako poslední se pak bude dražit model školy postavené v odlehlé oblasti buddhistické kultury. Ten se však svého nového majitele nedočká. Jeho nevydražení ale náladu ve Svatováclavském sále nijak nenaruší a na pódium již přichází zlatý hřeb dnešního večera, Ondřej Pivec s Organic Quartet. Tito čtyři mladíci zaujmou svým autorským naprosto srozumitelným jazzem. Jakub Doležal se může pyšnit svým hedvábným saxofonovým tónem, který se mezi zdmi slavnostního místa doslova vznášel. Libor Šmoldas se v kytarových sólech divákům taktéž nebál ukázat svůj um a sklidil za to také patřičnou odezvu. Autorem většiny skladeb, které zde zazněly, je Ondřej Pivec, umělec žijící momentálně v Americe. Na souhře s kapelou Ondřejův pobyt v zámoří však není v nejmenším znát. Jeho hammondovy varhany souzněly s ostatními nástroji a krásné jazzové harmonie podkreslovaly linku sólových nástrojů. V závěru vystoupení zazářil svým sólovým výstupem i bubeník Tomáš Hobzek, který v současnosti patří mezi několik našich nejlepších hráčů na bicí. To snad ale ani není třeba dodávat…
Celý večer, jehož výtěžek bude v celé své výši věnován na zajištění výuky ve škole v Kargyaku, byl pro mne večerem plným příjemných překvapení. Kdyby za mnou někdo přišel s dotazem, zda má navštívit příští koncert některé z uvedených kapel, nebyl-li by to můj nepřítel, určitě by se setkal s kladnou odpovědí.
12. 5. 2010 Anita Linhartová

Zpět k článkům.