Budou mi chybět! Nikol

Tak... a je to... je to za námi. Uteklo to jako voda, a to asi díky tomu, že jsme se zde opravdu nenudili. Kromě výuky jsme se snažili trošku vylepšit sluníčkovou školu, její okolí a také pěkný skládek se nám povedl. Mám obrovskou radost hlavně z předškolních dětí a prvňáčků, kteří během našeho pobytu udělali náramný, krásně viditelný a čitelný pokrok ve všech směrech. Samozřejmě také starší děti poskočily se svými vědomostmi a dovednostmi kupředu, ale u těch „prťat“ je to nejvíce znatelné. Byla to nesmírně zajímavá zkušenost s lidmi, kteří žijí v nepředstavitelně drsných podmínkách nádherného Himálaje, s lidmi, kteří v klidu zvládají strasti svého nelehkého života, s lidmi, pro něž má slib, dohoda či domluva bohužel váhu menší než muší křídlo, s lidmi, kteří se tak jako všichni rádi zasmějí a pobaví, s lidmi, kteří se jen výjimečně nechají vystresovat. Život se tady žije pomaleji...

Život se tady žije pomaleji a klidněji, nikdo nespěchá, nechvátá, spousta domácností nevlastní hodiny a tak jsou obrysy dne stanoveny východem a západem slunce. Děti jsou zde naprosto úžasné, jsou zatím nezkažené hrami na PC, koukáním na TV, brouzdáním po Internetu a dalšími vymoženostmi naší „civilizované“ společnosti.  Všechny děti, bez rozdílu věku, mají rády knížky, rády zpívají, tančí, kreslí, malují, staví, prostě tvoří a vymýšlí si vlastní vtipné, někdy také zejména vypečené, hry. Děti jsou zde vděčné za pozornost a péči, kterou jim člověk věnuje a jsou více bezelstné než děti v Evropě. Samozřejmě, že umí zlobit jako sto čertů, ale přesto jsou usměrnitelné a je s nimi opravdu legrace. Budou mi chybět. Budou mi chybět hlavně jejich úsměvy, se kterými ráno přijdou klidně i o hodinu dříve do školy, aby si mohli nerušeně a dostatečně dlouho listovat v knížkách a často pak zabřednout do vášnivých hovorů nad nejednoznačně identifikovatelnými obrázky. Budou mi chybět jejich denní lotroviny a lumpárny, zvonivý smích Rinchena, zvídavé dotazy Desala, roztomilý úsměv Dawotha, šibalské pohledy Bhutik, mrkání malého Joldenka. Všichni mi budou mi chybět. Moc jim všem přeji, aby zůstali veselí, šťastní, zdraví, spokojení a získali vzdělání, které jim umožní dělat to, co je bude skutečně bavit. Nikol

Zpět k článkům.