Všechno jde, když se chce!

Fungující spojení nám umožnuje napsat první report shrnující minulé tri týdny. Pro me zacaly setkáním s pulsujícím velkomestem Dílli, ale také setkáním s vlastní blbostí, Zapomnel jsem totiž nabíjecku na foták doma. Bohužel se tento typ do Indie nedováží. Nebyl cas cokoliv rešit a musel jsem druhý den pokracovat do ladackého Le, kde jsem se setkal s Petrou a našimi pruvodci.

Aklimatizace probehla dobre takže jsme mohli po trech dnech vyrazit na cestu pres obávaný Cadar, reku, která je v zime jediným spojením Zanskaru se zbytkem Ladaku. První dva dny na Cadaru byly klidné. Led byl vetšinou silný, takže jsme nemeli vetší problémy. Následující dny nám vše vynahradily. Postupem cesty byly ledové pásy stále užší, až nekde nám nezbývalo nic jiného, než lézt po okolních skalách. Naši pruvodci (na nohách gumáky) se temito horolezeckými úseky pohybovali s nepochopitelnou lehkostí a prenášeli nejen své batohy, ale i naše (a nekdy i nás). Zatímco my jsme s desem v ocích sledovali reku pod sebou, oni se smáli, vtipkovali a u toho nás jistili. Nekolikrát se také projevilo, že mých osmdesát kilo plus batoh je mnohem více než je zdejší prumer, takže jsem se nejméne dvakrát do ledu propadl. Neminuly nás ani obávané brody. Zhruba trikrát jsme museli zout boty, vyhrnout nohavice jak to jen šlo a pokracovat ledovou rekou jen v ponožkách. Naštestí nás neopouštelo slunecné pocasí, které zde má nebývalou sílu. Snadno jsme se tak vždy usušili a mohli pokracovat. V techto chvílích se nám osvedcilo kvalitní vybavení a oblecení. Na druhou stranu jsme se smesicí údivu a úcty sledovali místní obyvatele, které jsme potkávali. Casto chodili v tradicních vlnených odevech a jednou jsme potkali mladého chlapíka, který šel pres reku v plátených botách. Dobré vybavení nahrazovali šikovností, znalostí pomeru a také odolností k místním podmínkám. Po ctyrech a pul dnech putování jsme s úlevou dorazili do Zangly, odkud bylo možné najmout teréní auto a pokracovat do Padumu. Toto mesto jsme využili k puldenímu odpocinku a nákupu posledních nezbytností.
 Následující den jsme vyrazili na záverecnou cást naší cesty, která zacala výrazne stoupat do finálních 4200 m.n.m., ve kterých se nachází Kargyak. Výška se zacala projevovat výraznejší únavou a lapáním po dechu. Naštestí jsme každý vecer mohli nabrat sílu v pohostinství místních lidí, kterí nám pripravili nejen dobré jídlo, ale také nás hostily místním vydatným slaným cajem s jacím mlékem.  
Po trídením putování se pred námi objevila skupinka domu nalepených pod svahem, Kargyak. Naše oci bloudily po kopcích nad vesnicí, až jsme spatrili profil školy na levo ve svahu.Pohled, který dal našim noham sílu k posledním krokum. Ve vesnici jsme potkali Štepána, který nás zavedl nahoru a predstavil s Luckou a Tomášem.
 Další dny se roztocil kolotoc predávání všech informací o škole, seznamování s vesnicany a našimi studenty. Vyrešil jsem zde i problém s nabíjeckou. Naštestí Štepán mel podobnou a s použitím pár drátku se skvele hodila i pro muj foták. Po trech dnech jsme se s našimi predchudci rozloucili a škola zustala v našich rukou. První týden jsme se sžívali se školním cvrkotem, nekolikrát jsme vyrazili do vesnice a Petre se podarilo setkat s holkama z doksy, které ve zdejší spolecnosti zastávají zvláštní funkci. Celé léto tráví vysoko v horách, kde pasou dobytek, který by jinak nicil úrodu. Tato specifická role jim neumožnuje chodit do školy, a proto jsou zimní odpoledne jediným obdobím, kdy se mohou neco naucit. Domluvila, že by od príštího týdne zacali chodit na anglictinu do školy. Nakonec se tak i stalo a tento týden poprvé probehla odpolední výuka anglictiny. Mimo to jsme zavedli výuku pocítacu, pro studenty 2. až 5. trídy. Behem zatím první hodiny se naucili vytvorit si vlastní adresár a potom namalovat obrázek, který do nej uložili.
 Práve nyní, když píši tento report, poslouchám z vedlejší trídy zvuky filmu Himalaya, který se zaujetím sledují lidé z Kargyaku. V príštím týdnu nás cekají predepsané zkoušky ze všech vyucovaných predmetech. Tolik tedy krátké shrnutí dlouhého a na zážitky vydatného období.

Mejte se hezky, julee Martin a Petra.

Zpět k článkům.