První čistě ženská posádka vás zdraví z Říše divů

Poprvé v historii Surye jsme se do Kargyaku vydaly zcela v ženském složení. Zatím jsme si sebe vzájemně moc neužily, ale aspoň nebudeme mít tak rychle ponorku :). Karol si musela kvůli zdravotním potížím nakonec let o týden posunout, a tak Zuzka vyrazila napřed. Musela tedy sama nakoupit veškeré zásoby na zimu, což bez problémů zvládla. Po cestě do Kargyaku pak měla silné bolesti hlavy při přechodu sedla Shingo-la, ale do cíle už dorazila zcela v pořádku. Mezitím nám ve škole stihli zabavit satelitní telefon, jediné spojeni s civilizací, a tak se Karol po příletu do Dili snažila zajistit alespoň nějakou komunikaci mezi Kargyakem a CR skrz ambasádu. Zjišťovala další možné varianty spojení, pokud by se nám nepodařilo telefon získat zpět..no, budeme spíš doufat, že se nám to podaří :). (...)

(...) 

Nakonec jsme se tedy šťastně sešly v Kargyaku a začaly se naplno věnovat zajištění chodu školy. Nyní máme těsně před ukončením školního roku, a proto se snažíme s dětmi vše zopakovat a na poslední chvíli ještě doplnit mezery v jejich znalostech, než se zanedlouho pustíme do velkých závěrečných testů. Pokud se zrovna nevěnujeme těm čertíkům ve škole nebo nepřipravujeme na výuku na další den, tak se zžíváme s prostředím školy a stále objevujeme, kde co máme a co a jak funguje. Tak třeba takové uvaření rýže v papiňáku nám dalo na poprvé docela zabrat. Už se ale lepšíme, i když občas si stále připadáme jak Alenka v Ríši divů a to nejen ve škole, nýbrž v celém Kargyaku, ale dost nás to baví :). Zrovna nedávno jsme byly na návštěvě u naší učitelky Padmy  a když jsme se za ni vydaly druhy den, tak jsme sice byly ve správném domě, ale tu jedinou místnost, ve které žijí, jsme najít nezvládly. Tady se totiž člověk poté, co vstoupí do některých baráčků dveřmi pro trpaslíky, octne v systému temných chodeb a připadá si jako v jeskyni. A někde v těchto chodbičkách se skrývá jediná místnost, která funguje zároveň jako kuchyň, obývák i ložnice (a jak pak tem dětem vysvětlovat ve škole, co to je kitchen a living room..?). Uprostřed místnosti jsou kamna, na kterých se vari, na stěně pár poliček s nejdůležitějším nádobím a na zemi matrace ze slámy a několik dek. Nic víc, nic min. Jeden z našich učitelů má teda doma místo kamen televizi se satelitem a neustále nás zve na BBC News. Na takovém miste jako je Kargyak to vypadá fakt až nepatřičně. No, a pokud teda zrovna neobjevujeme tu naši Ríši divu, tak hostíme nějakou návštěvu nebo se naopak většinou my vydáváme po večerech na návštěvy za místními. Neustále jsme k někomu zvány a dostává se nám naprosto výtečného pohoštění. Je čerstvě po sklizni, všichni jaci jsou zpět ve vesnici, všude to voní právě se vařícím changem, doma se vyrábí čerstvé máslo a z něj pak typický slaný čaj (proč se tomu vlastně vůbec říká čaj, nám teda stale není jasné)a po okolí se sbírají suchá jaci hovna na zatápění v zimě.

Tuhle krásnou atmosféru nám ale trosku narušila zpráva, ze musíme vyřídit registraci satelitního telefonu do týdne. Proto se jedna z nás musela okamžitě vydat na cestu do dva dny chůze vzdáleného Padumu, kde kromě registrace ještě dokoupí poslední důležité věci na zimu. Los padl na Karol, a tak ji držte palce, ať vše dobře dopadne a vy nejste ochuzeni o další skvělé reporty. Zuzka mezitím v Kargyaku očekává ještě před zimou dvě nové učitelské podpory, které by touto dobou už snad měly byt na místě. To, ze nám zima už opravdu klepe na dveře je každým dnem znatelnější. Dnes jsme se probudila do chladného rána s malým, ale presto sněhovým popraškem. Naše Říše divů se brzy změní v království ledu a sněhu.

Zuzka  a Karol 

Zpět k článkům.