Sluneční škola pro himalájskou vesnici

Přípravy na stavbu školní budovy přímo vytápěné solární energií začaly v létě 2006. Parta českých dobrovolníků uzavřela s vesničany potřebné dohody, vesnice vyhradila pro stavbu vhodný pozemek a společnýma rukama byl postaven skleník jako stavba testující konstrukci, jež pak bude použita pro budovu školy. Ta kombinuje tradiční architekturu s použitím skleněných tabulí, díky nimž se ve vysoké nadmořské výšce udrží uvnitř i během kruté zimy teplota 15 °C. Osm desítek dětí z Kargyaku a přilehlých osad se tak bude moci učit v průběhu celého roku, a ne jen v létě, jak tomu bylo loni, kdy pro ně čeští dobrovolníci otevřeli provizorní školičku pod širým nebem.

Co škola vesnici přinese? Především šanci pro její obyvatele získat vzdělání a připravit se na změny, které se do vesnice blíží s výstavbou silnice. Indická vláda již zahájila stavební práce a do 15 let chce zpevněnou cestu přivést až do Kargyaku. S tím souvisí náhlý rozvoj turismu, příchod cizích lidí a zrod obchodu. Lidé žijící v odloučené části světa, která je posledním zbytkem tradiční tibetské buddhistické kultury, mají nejvyšší čas se na příchod civilizace připravit.

Slavnostní otevření školy je plánováno na říjen 2007. Do té doby zbývá udělat ještě spoustu práce. V polovině února odjeli členové týmu Surya Honza Tilinger a Jára Pecháček opět do Himaláje, aby dopravili dřevěné klády nakoupené na stavbu po zamrzlé řece z údolí nahoru do Kargyaku. Zimní řeka pokrytá ledem je jedinou spojnicí vzdálené vesnice s okolním světem pro přepravu objemnějších nákladů, neboť stezky na strmých svazích hor jsou příliš úzké a křivolaké.

Na čhadar, jak se putování po zamrzlých řekách nazývá, se Honza s Járou vydají z největšího města Zanskarského údolí, Padumu. Jeep je vyveze nejdál, kam to ve sněhem zavátých horách půjde, a dál čeká jen ledová stezka. Tou se musejí dostat do vesnice Ichar, kde je složeno dřevo pro kargyackou školu. Odtud již s připravenými vesničany pomocí zvířat odtáhnou náklad do Kargyaku vzdáleného asi tři dny chůze řečištěm po ledě a štěrku. Během čhadaru budou přespávat podél řeky v jeskyních, nezřídka je čeká brodění vodou a kritické partie prudké horské řeky budou muset i s nákladem obejít podél skal.

Tým se samozřejmě musel připravit na extrémní klimatické podmínky. Čeká je nízká teplota, která přes den může klesnout k 20 °C a přes noc ještě o dalších dvacet, silný ledový vítr a ostré slunce během dne. Nutné je počítat s nadmořskou výškou až 4200 m n.m., jež vyžaduje dobrou aklimatizaci, neboť záchvat horské nemoci v tak izolované oblasti by mohl být fatální. Honza i Jára se na cestu vypravili vybaveni outdoorovým oblečením Humi, termoprádlem Moira a satelitním telefonem vypůjčeným od horolezce Martina Minaříka všechno toto vybavení je naprostou nezbytností.

Po dopravě dřeva do Kargyaku plánují Honza s Járou návrat do Čech na konci března. Do začátku léta musejí sehnat zbývající finanční prostředky na stavbu školy a stavební materiál, především skleněné tabule. Celý tým pak odlétá do Himaláje v červnu, aby do příchodu zimy postavil společně s vesničany školu a 1. října mohla slavnostně začít první vyučovací hodina.

Průběh výstavby Sluneční školy sledujte na www.surya.cz

Zpět k článkům.