Novinky
Aktuálně to tam řídí skauti! 
Aktuálně se dějí velké změny v našem indickém státě.
>> více
21. září uběhne 10 let od otevření Sluneční školy v himalájském Kargyaku - jednom z posledních míst, kde ve výšce 4200 m přežívá původní tibetská kultura. Před otevřením školy umělo v malé vesnici s 200 obyvateli trochu číst zhruba 10 lidí a děti musely být za vzděláním posílány na internátní školy do vzdálených měst. Dnes má Sluneční škola své absolventy a díky projektu se podařilo zastavit vysidlovaní vesnice. >> více
Náhodné fotografie
Himalájské řeky zamrzly - tým Surya vyrazil na Čhadar
"Když do Kargilu slibovaná helikoptéra stále nepřilétala, rozhodli jsme se, že zkusíme jiný způsob - přechod sedla Pansi-La v nadmořské výšce 4400 metrů," líčí Honza Tilinger cestu, jíž se chtěli přes vesnici Padum dostat k uskladněnému dřevu v Icharu. "Jak jsme se ale blížili jeepem ke konci silnice pod sedlem, začalo nám být jasné, že to tak snadné nebude. Pak nás policie poslala zpátky s tím, že v sedle je -35 °C a silný vítr a leží tam šest stop sněhu. Dokonce po nás chtěli vědět, kdo nám takovou magořinu poradil."
Nakonec tým v Kargilu kapituloval a vydal se po silnici zpět do hlavního ladhackého města Lehu. Dostal totiž zprávy, že řeky zamrzají. To by znamenalo, že do Padumu mohou dojít po ledu a nečekat na helikoptéru ani na roztátí sněhu v Pangsi-La. "Vyvěsili jsme lungta - modlitební praporky - a modlili se, aby led vydržel. Jestli je to opravdu tak, jak říkají lidi, měla by nám cesta do Padumu zabrat tři až čtyři dny. Hrudky už se dělají i v Mogulu, takže podmínky pro Čhadar by měly být ideální," zapsal si do deníku Jára Pecháček minulé pondělí.
Následující den vyrazili na cestu, která jim po zamrzlé řece s šerpou Chospelem trvala dva a půl dne. Přespávali v jeskyních, přičemž večerní teplota dosahovala -25 °C. Přes den naměřili -5 až -8 °C. Při Čhadaru jim přestala fungovat kamera i samotný kameraman, ale oba se po denním odpočinku po příchodu do Padumu dali úctyhodně dohromady.
V Padumu již kluky čekali obyvatelé Kargyaku Dorje a Spalgon a společně vyrazili směrem na Ichar pro dřevo. Cesta, kterou v létě projeli jeepem za dvě hodiny, jim zabrala celý den, neboť šlapali vzhůru do kopce ve 20 až 30 číslech sněhu. Nejlépe se šlo ovšem členovi týmu Surya, tibetskému učiteli Tennamovi, který si nesmírně pochvaluje své nové a v životě úplně první trekové boty, jež dostal od sponzorů týmu Surya. "Běhal sem a tam jak naspídovaný," popisuje pouť závějemi Honza.
V Icharu, kam tým mířil, již mezitím začala přeprava dřeva do Kargyaku. Obě vesnice mezi sebou udělaly dohodu: první půlku cesty po zamrzlé řece nosí Ichařané, druhou půlku Kargyačtí. Asi 90 procent klád by v současnosti mělo být již bezpečně v Kargyaku. Celkem je potřeba přetáhnout neuvěřitelných 67 klád. Každou táhne osm až deset dospělých mužů. Samotná přeprava dřeva stojí stejně jako jeho nákup, tzn. 100.000 indických rupií. Na Čhadaru z Icharu do Kargyaku pracuje celkem 28 vesničanů, každý za den práce dostane 270 rupií.
Tým Surya se teď do Kargyaku vrací po pěti zimních měsících. Jistě je čeká milé přivítání ječmenným pivem Čang a "gulášem" z jačího masa. První zprávy z vesnice od Dorjeho a Spalgona jsou nadmíru pozitivní. Ve skleníku, který čeští dobrovolníci dokončili loni v létě, už proběhly tři sklizně špenátu, uzrály ředkvičky a koriandr!
