Kargyak se těší na školu, tým Surya se vrátil domů

Vesničané přitom tým Surya příjemně překvapili - sami začali s taháním topolových klád po zamrzlé řece nahoru do Kargyaku. Dali tak jasný signál, že jejich zájem o vybudování školy trvá a že jsou připraveni přiložit ruku k dílu. Museli jsme zjistit přesné rozměry klád a jejich kvalitu. Na podzim je totiž nakoupili sami vesničané. Přesné údaje o stavební­m dřevě nám dovolí upřesnit plány stavby, vysvětluje vedoucí týmu Surya Honza Tilinger, již pohodlně usazený v teple pražského bytu. Kvalita klád je ale různá. A taky jsme místním museli vysvětlit, že prostě nemůžou velké kusy přeříznout v půli, aby se jim to líp táhlo, směje se. Na stavbu jsou totiž potřeba klády dlouhé i šest metrů.

Tým Surya také velmi zajímalo, zda se vesničané zodpovědně starají o skleník, který jim zde pomohli postavit minulé léto. Funguje to báječně, pochvaluje si Jára Pecháček. Kargyackým se od října do února podařily již tři sklizně. Pěstují špenát, koriandr, ředkvičky. Vesnice má čerstvou zeleninu uprostřed zimního Himaláje! Ženy se o všechno opravdu pečlivě starají. Povídá si o tom celé údolí a i jiné vesnice by takový skleník chtěly, říká Jára.

Ve skleníku byl umístěn datalogger, který od léta zaznamenával teplotu a vlhkost uvnitř i venku. Jsou to cenná data. Dosud tu nebyla provedena žádná měření, a tak jediné informace, které jsme měli, bylo vyprávění babičky Stendzin, že dřív si oblíkala jačí kožich už v září a teď až v říjnu, vypráví Honza. Tým nyní datalogger umístil také do jednoho klasického stavení.

Dalším úkolem výpravy bylo zjistit počet dětí se zájmem o výuku. Tým sepsal s okolními vesnicemi Memorandum of Understanding, neboť školu nakonec nebudou navštěvovat jen kargyacké děti, ale drobotina z celé horní části údolí Lung-nak. Zájem je veliký. Mnozí rodiče z okolních osad souhlasili, že přijdou pomoci se stavbou budovy. V nejbližší vsi Schi dokonce nabídli stejnou spolupráci jako sami Kargyačtí, to znamená, že každý na stavbě odpracuje určitý počet dní, libují si Honza s Járou.

Zájem vesničanů o otevření školy trvá. Příchod týmu po zamrzlé řece (tzv. čhadar) místní oslavili vybraným jídlem i pitím - pokud se tak dají nazvat zásoby, které ještě vesnici zbývají teď na konci zimy. Jsou na sebe moc pyšní, že dokázali udržet ten skleník, a vážili si toho, že jsme se k nim vydali tak namáhavou cestou, popisuje Jára.

Samotný čhadar byl strašně náročný, přiznávají kluci. Zimní Himaláj je zážitek sám o sobě. Na místě jsme si uvědomili, jakou cenu zlata pro nás má všechno to profi vybavení od sponzorů. Místní tam sice pobíhají ve vlněných kabátech a obyčejných botách, ale my byli opravdu rádi za péřové bundy, fleece mikiny a speciální kalhoty od Humi a za spodní vrstvy z Moiry, líčí situaci Honza. Během několikadenních putování po zamrzlé řece kluci přespávali v okolních jeskyních, kde teplota běžně klesala pod 25 °C.

Vybavení do hor je komplikovaná věc, vysvětluje Jára. Potřebovali jsme lodní pytle, abychom zachránili spacáky před navlhnutím, kdybychom se náhodou propadli do vody, nesmeky, které jsme si pásky přidělali na boty, aby nám to tolik neklouzalo po ledě, taky lopaty a sondy pro případ zasypání lavinou. Podcenit nelze ani intenzitu sluníčka, museli jsme mít sunblock krém, kvalitní sluneční brýle a do zimy nejen čepice, ale i kukly. Tým by chtěl poděkovat horolezci Martinu Minaříkovi za zapůjčení satelitního telefonu, díky němuž mohl v krizové situaci přivolat pomoc.

Po návratu kluků má celý tým Surya plné ruce práce. Na stavbu školy je ještě potřeba získat finanční prostředky. V úterý 20. března proto proběhlo benefiční představení v pražském A Studiu Rubín. Na počátek dubna je připravena vernisáž barevných fotografií z oblasti v pražské kavárně 3+1, v květnu poběží přednášky s promítáním v Cross Clubu. Na základě získaných dat o klimatu a stavebním dříví je teď také potřeba finalizovat stavební plány a zorganizovat tým dobrovolníků, který v květnu do Kargyaku vyrazí. Vždyť brzy začnou v Himaláji tát ledy a vesnice se pustí do kopání základů.

Zpět k článkům.