Kargyak a okolní vsi se sjednotily v United Villages of Lunag

Sem tam projela policie nebo turisti. Vládou placený učitel Dauwa, který se střídal s Karolínou ve výuce, odjel bez vysvětlení, ale po nějaké době se zase vrátil druhý uprchlík - učitel Ringzen a chopil se opět naplno výuky.

Počasí se trochu zkazilo, ale přineslo dlouho očekávanou vláhu do vyprahlé půdy údolí Lung Nag. Rozkvetlé kytičky pokryly údolíčka, kopečky se zazelenaly a nomádky odrazily od břehů Kargyaku a vydaly se opět na pastvu do hor.

Během drobných nákupů v Padumu jsme nečekaně potkali povědomé bledé tváře, které právě přijely z Kargilu. Přijela Eva s Danem a Strukym. Jára, Tenam a Norbu zatím nepřijeli, protože je čekalo další důležité jednání s další autoritou v Kargilu. Dorazili až další den v noci. Jejich cesta ve špatném autě byla nekonečná. Auto trpělo každou chvíli defektem nebo kopcem, na který se bez pořádného rozjezdu nemohlo vyškrábat. Cesta s totálně vyklepanými tlumiči jim trvala 26 hodin! Nakonec se z toho špatného snu vyspali a my všichni (Honza, Tenam, Jára, Eva, Daň, Struky Norbu a já) jsme se mohli společně vydat dál na cestu zpět do Kargyaku.

Jednání v Kargilu dopadlo neutrálně a zatím se nedá říct, jestli dopadlo dobře nebo špatně. Jednat se bude dál až do doby, kdy se indická byrokracie vzdá.

Cesta do Kargyaku proběhla více méně v poklidu. V Raru jsme absolvovali přátelský volejbalový zápas s místními učiteli.

Koňáci z Icharu nás opět zdržovali a natahovali, aby dostali zaplaceno za tři dny místo dvou. Najatí koně šli jak na svoji poslední cestu. Jeden koník byl napůl slepý a skončil svoji pouť předčasně doma v Icharu, koňáci ho z karavany vyřadili. Další byl tak líný, že se každých pět metrů zastavoval a nechtěl dál i přes nejhorší hrozby a nadávky. Další lenoch byla vychrtlá kobylka s hříbátkem, která brala s jezdcem levou a když to nešlo, tak si raději lehla.

Do Kargyaku jsme dorazili ve čtvrtek před polednem a přivítali se s novými tvářemi, které přišly přes Shingo-la. Dorazila Gábina, Kóďa, Tomáš, Jirka, Kačka, Dita a Sergey. Přidali se k nám na pár dnů také Francouz Antony a Švýcar Martin.

Gábina začala jednat s vesničany v jejich domácí jazyku, což velmi ulehčilo komunikaci a vzájemné pochopení. Po radě údolí Lung Nag založili místní s naší pomocí nevládní organizaci - United Villages of Lung Nag, která bude zastupovat celé údolí při jednání s indickými úřady.

Na stavbě nám v současnosti pracují jako kopáči tři Asámci vedení jedním Nepálcem a také tři kameníci – Udaipurci. Dobrovolníci jsou rozmístěni po vesnici a bydlí u rodin nebo ještě ze zvyku ve stanech. Všichni se těší dobrému zdraví a vrhli se s chutí do práce. Karolína, Dita, Sergey, Jirka, Antony a Martin pomáhají zatím na stavbě. Shazují nalámané kameny ze srázu nad stavbou, kde je nalámali Udaipurci. Výroba hliněných cihel začne v nejbližší době, hned po konzultaci s místním cihlářem. Mimo jiné Kóďa staví solární sprchu, Tomáš začíná stavět pec na chleba, Dita se chopila na týden kuchyně a ostatní se zabývají dalšími činnostmi, nezbytnými pro zdar akce.

Solární elektrárna dlouho čekala na náhradu spálených součástek. Příjezdem nových čerstvých sil z civilizace se jich konečně dočkala a po opatrném zapojení byla uvedena opět do provozu.

Zpět k článkům.