Je nás mnoho a bude nás víc

Tento týden proběhl ve znamení radostného setkání. Tým Surya se výrazně rozrostl. S velkou karavanou 23 koní k nám do Kargyku dorazili Pyru, Petr, Adam, ale také přátelé ze Švýcarska Martin s Danielou, ti se bohuzel zdrží jen krátce. Setkání to bylo velkolepé, rozhodně událost týdne pro celou vesnici. Místní přivítali nově příchozí čangem (jakýsi burčák z ječmene), sladkým čajem s mlékem a krky jim ozdobili hedvábnými kataky.

Na nových Suryácích byla vidět také radost, že mají obtížný pochod a snad ještě obtížnější zařizování a shánění zásob v hektickém Manali a Delhi za sebou. Odpočinek však netrval dlouho protože věcí, které je tu třeba dělat, je nad hlavu. Pyru se vrhla na výrobu cihel a tím ulevila Miladě, která už není na zvládáni party ne vždy úplně do práce chtivých pracantů sama. Petr s Adamem pomáhají s dozorem na stavbě, ale kromě toho se také s plným nasazením vrhli do dokončování a stěhování do nového hlavního sídla Surye …čímž se ulevilo i naším dosavadním hostitelům, jejichž domek jsme „squatli“ oproti předchozím předpokladům na nečekaně dlouhou dobu.

Samotný pochod nově příchozích z Darchy do Kargyaku byl okořeněn velikostí nákladu. Bylo totiž nutné transportovat zhruba 350kg vybavení a dřeva. Koním nedělala takový problém váha, ale svůj boj na úzkých cestičkách, mezi velkými balvany a na tajícím sněhu měli ztížen především délkou některých kusů dřeva. Výsledkem bylo že jim namísto normálních dvou dnů cesta trvala pět dní. Pomalejší tempo jim však příliš nevadilo, protože jsme se tak aspoň mohli plně aklimatizovat a hlídat křehký náklad po celou dobu.

Ve škole se, jak jinak, dále učilo. Po třech týdnech se z nás už stal zajetý tým. Jména dětí i my učitelé z Evropy už zvládáme s přehledem a už zhruba víme v čem které dítě vyniká, kde jsou slabší stránky a co je třeba pilovat. Stále přemýšlíme, jak celý systém výuky zefektivnit, aby si z něj děti vzaly co nejvíc a zároveň aby se učitelům dobře pracovalo. Všeobecně lze říci, že čím je dítě mladší, tím je více potřeba bojovat o udržení jeho pozornosti (..což ostatně není tak překvapivé). Nicméně to klade na učitele dost vysoké nároky pokud jde o flexibilitu v učebních metodách. Tento týden nám výrazně ulevilo zaměstnání nového člena našeho pedagogického sboru – Stenzina Chodara. Jedná se v podstatě o jakéhosi družináře, který nám pomáhá s těmi nejmenšími – čtyřletými caparty. Chodarovi je 16, je v Kargyaku u rodičů na prázdninách, s malými to výborně umí a navíc se chce stát v budoucnosti učitelem, takže u nás má i dobrou praxi. Od pondělí také na částečný úvazek nastupuje nová učitelka Hindi, která nahradí Tennama, jenž má milion dalších zodpovědností, a který často dobíhal na svou hodinu na poslední chvili a zadýchán. Nová učitelka také pravděpodobně převezme některé hodiny matematiky s mladšími žáčky, což by mělo být také ku prospěchu. Jedná se přeci jen o poněkud abstraktní předmět, pro nějž se lépe hodí vysvětlení v jazyce, kterému děti rozumí. Shrnuto a podtrženo, všem učitelům by se měly trochu uvolnit ruce a budou moci efektivněji pracovat s menšími skupinkami dětí, které jsou na podobné úrovni.

A ještě poslední zpráva ze školního zákulisí. Víkend si učitelé, společně se staršími dětmi, zpestřili rozmazáváním jačího trusu po stěnách jedné z tříd. Tato zábava zní poněkud bizardně, má ovšem své opodstatnění. Ve třídě se postupně zvýšila prašnost až na neúnosnou míru. Nicméně tím, že jsme vybílili, respektive vyhnědili, jsme dalšímu prášení (aspoň na čas) zabránili. Zvídavého čtenáře možná napadne, že pobyt v takové třídě není zrovna čichovým zážitkem. Chyba lávky. Po hodině se ve třídě již rozlévalo příjemné aroma vlhké půdy a další den již není po pachu ani stopa. …Koneckonců v našem novém sídle je malba ještě vydatnější. Tak a to je ze školního i Suryího zákulisí vše, více zase za týden.

Autor: Markéta

Zpět k článkům.