Ovcokozy

Na začátku tohoto reportu bych ráda poděkovala mamince jednoho nejmenovaného dobrovolníka za pochvalná slova týkající se mých literárních schopností a zároveň bych ráda dodala, že jsem se snažila tohoto nejmenovaného Permiho přemluvit, aby se reportu ujal tentokrát on, ale nepodařilo se mi to (je ovšem tak hodný, že mi dává každou chvíli skvělé rady). Jelikož poslední týden nebyl příliš bohatý na události, vypadalo to nejprve, že budu muset napsat velmi lyrický report popisujicí krásy Kargyaku v období sklizní. Pak ale přišly ovce, kozy (či možná ovcokozy) a Ondra ve fialovém plášti, konaly se volby, Palgey přinesl dveře a Láďa naložil spoustu munga. No zkrátka žádné velké rozplývání se nad zlatavými klasy obilí mě nečeká. Začnu tedy příchodem Ondry, kterého jsme již dlouho očekávali. V pátek k večeru dorazil v doprovodu britské učitelky Kaleen a španělského mladíka Alberta nějaký pán v dlouhém plášti s turbanem na hlavě. Nebylo pochyb, o koho se jedná. Ondra dlouho neodpočíval a hned včera vyrazil na stavbu s hromadou drátů, které začal zapojovat. Dráty, jež Ondra zapojuje obvykle vedou od světla k vypínači, z čehož jsme i my méně technicky zdatní pochopili, že se tu bude v následujicích týdnech věnovat elektřině. Myslím, že i tento fakt naznačuje, jak moc jsme opět se stavbou školy pokročili. Na střeše přibyla další vrstva, stejně tak na omítnutých zdech, jež byly pokryty voňavým jačím trusem. Dodělávají se podlahy a pracuje se na uchycení čelního okenního rámu.

K již zmiňovaným dveřím nutno dodat, že ač byly vytvořeny na míru, sekl se jejich autor zhruba o 40 cm. Tato "drobná" vada nás samozřejmě nemohla rozhodit, naopak dala vyniknout šikovnosti Petrů a Štěpána a nyní by už nikdo nepoznal, že když je Palgey přinesl, byly málem větší než celá budova školy.

Jak už jsem naznačila, konaly se včera volby do místního parlamentu. Pro vesnici to byla určitě velká událost, bohužel mé znalosti ohledně indického politického systému nejsou příliš hluboké a tak se obávám, že jsem se v předchozí větě dopustila určitých nepřesností, za které se omlouvám. Každopádně se tu objevili v poslední době oba kandidáti těchto voleb. Měli jsme tu čest popít s nimi čaj a pohovořit o škole a abychom náhodou nezapomněli jejich milé obličeje, rozvěsili po vesnici několikero plakátů. Zdá se mi, že pozorováním těchto plakátů tráví čas hlavně jaci, kteří jsou pod nimi uvázaní.

Dnes nás opustili čtyři členové dobrovolnického týmu. Léňa a Petr (Jandora) se vydali po trase Shingu La-Darcha-Manali a Péťa s Terďou vyrazily směrem opačným, takže asi za deset dní plánují dotrekovat do Lehu. I já se pokoušela o odchod, ale nakonec jsem usoudila, že ještě nenastal ten správný čas. Každopádně vím, že se mi do baťohu všechno vejde a příští balení bude o dost snazší. Zítra chtějí vyrazit Yveta s Petrem, ale všichni doufáme, že vyměknou stejně jako já dneska. Aby toho loučení nebylo málo, k Petrovi a Léňe se připojili tři indičtí pracovníci ze stavby a tak už tam zůstáváme jen my a Nepálci. A ještě jeden odchod je třeba zmínit - ve čtvrtek z Kargyaku vyrazil obří batoh pod nímž byla schovaná Janča ( plánovala stejný trek jako holky, ale s dvoudenním zdržením v Raru ). Vzhledem k tomu, že je to silná žena v dobré kondici, určitě své zavazadlo bez problémů zvládne. Pyru trošku změnila plány a zatím zůstává v Kargyaku. Kromě Britky a Španěla je náš tým posílen také o Švýcara Hanse, což je moc sympatický cyklista, který velmi pomáhá na stavbě (jen by už bylo na čase, aby si odvyknul nazývat naši vlast Czechoslovakia..).

Ve škole žádné velké novinky. Děti teď mají hodně napilno, protože po výuce (a obvykle i před ní) musí ještě pomahát při sklízení, školu však přesto pravidelně navštěvují. Tím se konečně dostávám k tématu na něž se těším celou dobu.čas sklizně..Každý den zmizí kousek políčka a vesnice je plná babiček s obrovskými nůšemi. Ač tyto ženy vypadají křehce, po potěžkání nůší rozhodně nedoporučujeme Železnému Zekonovi, aby s nimi zkoušel poměřovat síly. Tyto reporty by měly být hlavně nabité informacemi, takže vynechám líčení krajiny v době sklizně.jen ve zkratce - Kargyak je v posledním týdnu ještě kouzelnější než obvykle (pokud tedy svítí sluníčko) a každým dnem vypadá vesnice trochu jinak. Dalo by se říci: klasy ubývají, ovcokozy přibývají. Vrací se z pastvin a často jsme svědky divokých výjevů, kdy není poznat, jestli vesničané tato zvířítka nahánějí nebo jsou jimi naháněni. Už jsem si zvykla, že se ve vesnici po setměnění na určitých místech občas objevují koně a jaci, kteří tam přes den nebyli, ale často ještě reaguji nepřiměřeně, když proti mně zpoza rohu vystartuje ovcokoza.

Bara

Zpět k článkům.