Tak další týden za námi. Škola běží jak po másle, jaččím, ...

Tak další týden za námi. Škola běží jak po másle, jaččím, a zima se rozhodla zaútočit. Děti v před-škole už zvládly poštelovat veškerá autíčka, takže jsme o tyto hračky kratší. Předškoláčci již bravurně zvládají abecedu, kterou neopomenou vykřikovat při každé možné nebo spíš nemožné, příležitosti.A počty si také milerádi zakřičí z plna hrdla. Školáčci se zdárně patlají v barvách. Objevila jsem velmi zdařilou pomůcku pro výtvarné hodiny. Kaleidoskop!!! Úžasná záležitost. Baví se tím děti i já. Tento přístroj v sobě skrývá studnici s počtem ležaté osmičky námětů...toť o výtvarné výchově. Ale děti našli zalíbení v improvizovaném divadle, kdy se nezdráhají sáhnout po poněkud drsnějších metodách jako je třeba měchačka prošlá se po zádech zlobivého dítka. Ve druhé třídě vedu žáky k meditaci. I zde si dovolím upozornit na velký pokrok studentů. Jejich soustředěnost je den ode dne lepší. (Když tedy Rangdol zrovna netrpí divokou samomluvou, kdy ohnivě rozhazuje rukama kolem sebe...)

Začaly za mnou docházet i starší dívky z vesnice a naše sezení se konají za účelem vzdělávání se navzájem. A taky si nad čajem sdělit místní novinky. Učím je tak číst, psát a základní anglické fráze. Ony mě na oplátku dávají lekce zanskarštiny a pletení. Hodiny jsou to velice příjemné a veselé...i když to pletení bolí. Jsem nemilosrdně uvězněna mezi klubka vlny a jehlice a vskutku nevím, co si s tím počít.

V týdnu jsem si po škole udělala takovou malou procházku za vesnici směrem k svaté hoře Gonborangjonu. Krása nesmírná! Ten den se sluníčko zapomnělo, takže ve vzduchu visel takový ten mezistav, kdy ani nesněží a ani se nic netřpytí od slunečních paprsků. Takový zvláštní šedivý, klidný, utlumený a tupý nic. A v této nádherné atmosféře jsem si to vykračovala a pozorovala ticho a úžasné hory kolem. Kopečky byly krapet pocukrovaný sněhem, ale jen tak, aby úplně nezakryl linie tvarování hor. Tyto piktorialistické výjevy skvěle doplňovaly krajinu a v souvislosti s nijakým počasí to tvořilo přímo poetickou chvíli. Náramně jsem si to užila. Poetická chvilka byla nakonec vyrušena vytím vlků, a to tak silným, že se před tím naléhavým zvukem nešlo nikam schovat, ale myslím, že takovéto vyrušení sem zkrátka patří. Tak to bychom měli takový jeden týden v Kargyaku.

Mějte se skvostně a zatiiiiiiim

Pyruuu

Zpět k článkům.