Kargyacké maličkosti aneb Lopiho hod kočkou

Několikero indických dní je opět nenávratně prožito, a tak za vámi opět po čase přicházím se podělit o pár maličkostí, které po zabijácké smršti místních alkoholických povzbuzovačů (čang a arak) přinesly uplynulé dny.

Ano, trvalo to opravdu několik dní, než se pomuchlané, opuchlé a podivně povytažené obličeje všech vesničanů vrátily opět do původní polohy, a oni tak mohli konečně vyrazit zorat a osít svá políčka. Až na jednu již dříve zmiňovanou výjimku se mi vždy podařilo včas vyklouznout z popíjení před zdementněním. Oba dva nápoje mají prokazatelně negativní vliv na psychiku a občas jsem si říkal, jaký že Kargyak je to pavilón a proč není ohrazen plotem.

Předevčírem vesničané otevřeli zavlažovací systém, který přivádí osvěžující himalájský pramen pro nově zaseté plodiny a již v brzké době tak Kargyaku zajistí krásný zelený odstín.

Aktivita na polích ve mně vyvolává nezapomenutelné vzpomínky na můj milovaný rumunský Banát, kam jsem po dvě léta jezdil navštěvovat jedinečnou komunitu rumunských Čechů, kteří tam fungují dle zvyklostí a tradic zachovaných z 19.století. Tady yaka, prohánějícího se se zavlečeným pluhem za ocasem po udusané zimní půdě, od rána do večera kypříc tam v dáli půdu, možno spatřiti jest.

A jak se daří našim malým studentíkům? Udatný Dorjeho syn Rinchen ze “školky”, který ještě v zimě neměl ve své živelnosti konkurenci, je dnes svými kolegy již dostižen a třeba taková Dechen mu je schopná dávat pěkné lekce. Pro vyšší ročníky připravujeme pro příští týden důležité testy, takže pozoruji zvýšenou aktivitu mezi dětmi, možná i proto, že zahlédly nově nakoupené sešity a tužky a správně tuší, že je mohou získat za odměnu. Intenzivně 1. a 2. třídu připravuji někdy i po škole na test z matematiky, tak upřímně doufám, že i ten nejtvrdší oříšek v podobě Desal A. alespoň uspokojivě uspěje. Rád bych také zvýraznil holčinu z 1. třídy, Stenzin Dolma. Dosud velmi průměrná, a nevýrazná. Netušíme, co se s ní stalo, proč má najednou tolik bláznivé energie, ale asi už začaly růst nějaké houbičky na kopcích či to způsobují místní kořeněné speciality, a nebo jednoduše ještě zbylo doma trochu čangu a jí se ho podařilo najít.

Nejen veselostí však živ je člověk. Stala se nám tu jedna smutná událost se štěňátky. Možná si vzpomínáte, jak nám tu jedno spadlo do záchodu. Pepik se jmenoval. Ten chlapák měl asi špatnou karmu, neboť ho při jeho nočním výletě do polí roztrhal vlk. Můj nově udělaný plůtek před vchodem tak tedy brání v čůrání a jiným aktivitám uvnitř školy pouze dvěma psíkům. City se tu v Kargyaku násobí, já měl pro jeho povahu velkou slabost, a proto ještě chvíli potrvá, než se s tím smířím. Animismus je pravděpodobně zanesen i do mozků zvířat, neboť denně přihlížím žvýkání Pepikových částí těla před školou ze strany jeho sestřiček a mámy. Asi jakási forma vzpomínání.

Minulý týden byl pro mě ve znamení chůze, focení nádherných scenérií podél celého údolí Lugnak hodných časopisu National Geographic a návštěvy správního města Padumu, kde jsem dělal všemožné nákupy a rovněž se byl inspirovat v některých vyhlášených školách. Dojmů z cesty bylo jako máku. Nejvíce mi asi utkvěly všude možně rozeseté budovy z betonu a plechu, které tedy rozhodně nejsou enviromentally-friendly, používání hřebíků při spínání papírů a v neposlední řadě drzost padumských koček. Sedím s Lopim v restauraci, kde jsem si připadal jako v kočičím útulku, neb to pořád ze všech stran mňoukáním prosilo o shození sousta. Některé číči jsem celkem i drsně odháněl ze židle. Když ale ta nejodvážnější skočila Lopimu ze země přímo do polévky, dostal jsem záchvat smíchu tak na pět minut. Hlavně asi proto, že jedla pár vteřin společně s ním, než si uvědomil, že tak teda ne. Lopiho hod kočkou by se co do vzdálenosti mohl klidně zapsat do Guinessovy knihy rekordů a jestli mi někdo seženete email, tak tam napíšu.

Pomalu se blíží závěr vyprávění nejen mého příběhu, ale i pobytu a tvrdé brilantní, v jistém směru nenahraditelné, práce naší drahé Pyrumily. A proto i já se už teď těším na její nadcházející vyprávění o tom, co týden resp. Rok dal!

Vše dobré všem přeje,

Pepa

Zpět k článkům.