Zima v plném proudu

Počasí si na nás opravdu něco vymyslelo. Jednoho dne začalo sněžit a další dva dny nepřestalo. Výsledkem bylo po kolena krásného bílého prašanu, který zasypal školu, vesnici i okolní hory. Pro středoevropana krásný zážitek. Alespoň na chvíli. Jelikož máme jednoznačně nejvíce střešní plochy na obyvatele v Kargyaku, příval sněhu pro nás znamenal také řádné protažení těla. Zprvu jsme si říkali, že by se nám teď školník přišel vhod a svůj plat by si opravdu zasloužil, pak nás ale odhazování sněhu začalo bavit. Sice jsme postrádali vhodné náčiní, ale i s rýčem a plechovou lopatkou na popel a smetí jsme byli hotovi dřív, než místní dole ve vesnici. Děti si sníh také rozhodně užívají. Jezdí na něčem, co by se dalo zařadit mezi sáně a boby. Jsou to dva kusy plastové trubky sloužící jako skluznice a na ně přidělané sedátko z prkýnek. Jezdí to čertovsky rychle. Kromě zmíněného vozítka děti jezdí také nechtěně a to po botách. Místo tradičních parádních bot z jačí kůže a vlněné látky, ve kterých sami chodí, kupují rodiče dětem raději "jednorázové" botky z Číny a Indie. Jejich gumáky nebo tenisky pak na sněhu moc nedrží a je docela zábavné je škodolibě sledovat, když jdou ze školy domů. Chaplin by se od nich mohl učit. Sníh kromě radostí působí taky starosti. Poslední nákup v Padumu spolu s dovezením učebnic pro děti je teď v říši snů. Cesta je prý zablokovaná pro koně a tak se místní vydali jen pěšky. Navíc informace od nich se dají přirovnat k informacím o zpoždění vlaku od Českých drah. Vždycky je to jinak, než jak nám bylo řečeno. Takže to vypadá, že je Kargyak už v zimní blokádě. Naštěstí potok nezamrzá a tak si můžeme každý den zajít pro vodu, trochu relaxovat, protáhnout si kosti a provětrat už značně zašlé oblečení. Se sněhem skončila pro místní i řada prací, takže je víc času na párty a slavení. Byli jsme pozváni k Dorjemu na večeři, ze které se nakonec vyklubala zabíjačka. Sice ne vepřová, ale jačí. Hostitel se dokonce informoval a tak jsem jako vegetarián dostal sojové momo. Jirka ale mohl okusit speciality, jako jačí jelito, syrová jačí játra, vařené jačí maso s kousky loje, jačí momo a také teplé jačí drštky. Na slezinu si ovšem už netroufl. I tak si myslím, že je to úctyhodný výkon. Mně stačil už samotný pohled na tu pochoutku, abych ocenil své rozhodnutí maso nejíst. Se sněhem se mají začít objevovat i divoká zvířata v okolí vesnice. Zatím jsme měli štěstí jen na dva orlosupy, které zaujalo něco hned vedle školy a tak jsme si je mohli prohlédnout ze vzdálenosti asi dvaceti metrů. Na tu vzdálenost to setkání člověka docela ohromí. Jinak tu běhají vlci a levharti sněžní, ale o těch víme jen ze zpráv místních o strženém dobytku. Postupem času se také snažíme trochu experimentovat v kuchyni. Jirka dělá výborné čatní ze zmrzlých rajčat. Taky jsme se pokusili o ovocné knedlíky a nedopadly zle a dokonce jsem k narozeninám dostal krásný oplatkový dort plněný pudinkem. Nebýt marodky, tak si zimy užíváme do sytosti. Snad nás i ta přestane trápit. Pak bychom si mohli vychutnat klidný Advent, jaký u nás zažijeme jen těžko. Dnes jsme si dokonce udělali adventní věnec, ovšem pouze s jednou svíčkou. Víc jich tu není a v obchodech nejsou. Taky vám všem přejeme poklidný a v rozjímání přínosný Advent. Ondra a Jirka

Zpět k článkům.