Radim a Petra - jak se létá do Kargyaku

6.1. zabaleno, připraveno, od Honzy jsme do vínku dostali lahvinku dezinfekční slívky a už jen vyhlížíme odlet. Jenže ouha, odpoledne nám tuhne úsměv. Dostáváme SMS-ku, že náš let byl zrušen. Začíná bláznivý kolotoč telefonování, klikání a přeobjednávání, do kterého je zapojeno několik kouzelníků. Po půlnoci usínáme s nejasným výsledkem. Ráno 7.1. nám jeden dobroděj vyčaruje let do Dilí přes Istanbul. Spěšně se loučíme u Tilingerů a začíná stíhací jízda na letiště. Na Ruzyni je hotový blázinec neb letiště v Londýně kvůli počasí "nepremává", tudíž u přepážek leteckých společností se vinou fronty. Do odletu zbývají dvě hodiny a my potřebujeme vytisknout novou letenku. Souboj s brunátnými, hodiny čekajícími Angličany vypadá dost beznadějně, ale díky jisté Petře, se nakonec do letadla dostaneme včas. Let však nakonec nabere zpoždění a my řešíme, zda stihneme přestup v Istambulu. Nakonec je vše jinak. Do Turecka přilétáme bez možnosti chytit navazující let, ale v hale se dovíme, že letadlo do Dilí nabralo pět a půl hodiny zpoždění kvůli špatné viditelnosti způsobené smogem v Dilí. Loučíme se s navazujícím letem Dilí-Leh a s úsměvem Mikymauze usedáme s panem Míťou pokorně do křesel letištní restaurace. 8.1. dosedáme v Dilí. Zakoušíme indický taxík a přítulnost Indů u přepážky při nákupu nové letenky směr Leh. Hlavu složíme u přátel na ambasádě (díky za ně). 9.1. Leh. Konečně. Ve skromné světničce milé Kunzes jsme rádi zapomněli na cestu, která nás přivedla na začátek cesty do Kargyaku. Skrze okna na nás majestátně hledí himálajští velikáni, v noci jsme spatřili nebe plné hvězd. Julé

Zpět k článkům.