Po delší odmlce zdravíme z Kargyaku!

Nový rok má za sebou už třetí týden, my poslední tři dny ve škole. Naši následovníci Radim a Petra jen s malým zdržením překonali čadar a po více než 100 kilometrové pouti dorazí zítra do Kargyaku. Máme pro ně připraveno česko - moravsko - zanskarské uvítání, tak snad to nějak nepopletem. Ještě na skok k událostem dávno minulým. Na Štěpána jsme ve škole uspořádali velkolepou vánoční párty s vesničany. Na dýchánek ve škole přišli skoro všichni. Párty tu mají totiž děsně rádi. Jako první nedočkavé děti, pak jejich rodiče a prarodiče, každý s talířem a hrnkem, se lžící i bez, džakem čchangu nebo lahví araku. Věšeli na nás katagy a přáli "taši delék", pusa nebyla. Fantastické bylo, jak se bez nejmenších potíží všichni dospělí naskládali do jedné třídy. Tam, kde učíme šest až deset dětí, se jich spokojeně seďačky bavilo padesát! Skvělá Pema, stydlivá Choton, usměvavý Chospel, kulhavý Tashi a na jedno oko slepý Tinle se postarali o čapátí s marmeládou a výtečnou čočku s rýží. Promítaly se videa ze školy, z Losaru a k radosti všech i romantický ladacký snímek, který jsme s Ondrou poslouchali už ve vedlejší třídě. Silvestra jsme prožili pracovně. Ondra učil a já se vypravil do Skying ošetřit opařenou nohu sestry našeho studenta. Doufal jsem, že poranění nebude važné. Vše bylo jinak. Prvně byl postiženým otec, zadruhé nárt i s prsty vypadal zatraceně špatně. Udělal jsem, co jsem svedl a až dodnes se s Ondrou vždy po dvou dnech vydáváme nohu převazovat. Po třech týdnech se poranění viditelně hojí, z čehož máme velkou radost, navíc stříháme už poslední tyl. Jak vypadal náš silvestrovský večer? Hlt slivovice a máslové sušenky, k tomu zatmění měsíce půlhodinku po půlnoci. Takže žůžo. V Kargyaku byl ovšem teď na čas s párty utrum. V úterý proběhla sice poslední pudža u Dordžeho, ale maratón čtení skript modliteb je v plném proudu. Do vesnice přicházejí lidé z okolí a mniši z Pughtalu, aby četli ze 108 knih. Modlí se většinou muži, někteří z nich už od časného rána až do večera několik dnů v kuse. Nyní je ale ovšem na řadě jakási třídenní "přestávka", takže tu bude ještě před naším odchodem nejspíš pěkně veselo. Od prázdnin nám šlape opět výuka. Starší děti dokončily prezentaci a napsaly svým kamarádům do školy v Kostelci na Hané, třetí třída vyrobila a namalovala hodiny s počasím, na nichž nám například dnes ukazují ručičky slunečno a bezvětří. Sněhu nám za poslední týdny nepřibylo, ale uježděné cestičky jsou denně plné zanskarských sáňkařů. Včera jsem konečně i já sedl na čtyry prkénka a dvě hadice a do rukou vzal vrbové klacíky. Jako divák jsem byl na mnoha trénincích a pozoroval jsem, jak je třeba pracovat s těžištěm při překonávání balvanu, jemnou práci s klacíky při průjezdu mezi jaky nebo jak se svalit ze sáněk, když je před závodníkem dům. Spustil jsem se tedy za jásajícího davu po ledovce. Jelo to náramně. Skončil jsem sice o jednu ulici níže než ostatní závodníci, čili jsem si nemohl vychutnat atmosféru v cíli, ale šťastně jsem minul všechny jaky, balvany a domy taky. Ondra též podlehl kouzlu zanskarských zimních sportů a vyzkoušel lyže, jak jinak než zhotovené z hadic. Sjezdovka ve Skying jej přitahovala jak magnet, jedna ze zatáček však až přespříliš a odneslo to koleno. Následkem bylo jednodenní pajdání. Dnes už je to ale zase ibex jako předtím. Zítra nás čeká poslední den výuky a poslední převaz nohy, v sobotu pak ještě schůzka s rodiči, taková třešnička na celém dortu, doufáme, že příjemně sladká. Od pondělka už to bude na Petře a Radimovi. Pokud vše proběhne podle plánu a počasí bude přát, vyrazíme v neděli po snídani. Dobrou noc. JO !!! Jelikož se satelitní pošta trochu zadrhla, došli nám tyto informace až dnes, ale zároveň musím sdělit, že Jirka s Ondrou jsou už na cestě do Lehu, a Petra s Radimem převzali fungovaní školy a už za sebou mají první setkání s radou rodičů i výuku ve škole. !!!

Zpět k článkům.