“Běžný” sousedský spor vysoko v horách

Je krasne odpoledne a ja se v lehkem opojeni vydavam navazat telefonni spojeni se svetem. Nemam moc casu, neb behem hodinky maji dorazit do skoly babicky na osetereni ocek a doksa divky (jakopasky) na hodinu anglictiny. Presto nechvatam. Cas je zde pomijivy a nikdo se jim stejne neridi. Nikdo si moc nelame hlavu s tim, ze by se opozdil. Pred Angmovym dvorkem potkavam abi (babicku) Yangdol. Krvaci, ma poranenny malicek. Snazi se mi vysvetlit, jak ke zraneni prisla. Podle jejich gest ji poranil Noryang sekyrou, kdyz stipal drivi, a nedaval dostatecny pozor a babi poranil. (...)

(...) Nez aby se mnou sla do kopce do skoly, posilam ji domu s tim, ze hned prijdu a prst ji osetrim. Vracim se behem par minut s potrebnym lekarskym vybavenim. Skrze vesnici bezim, abych vse stihla. Na navsi je velmi zivo. Slysim krik, plac…No snad to nebude s tim prstem tak vazne..Pred Lobsangovym domem lezi na zemi Yangdol, dcera Kalzang. Place..Zem kolem ni je zkrvavena. Vedle ni kleci jeji maly syn Rinchen a take usedave place. Vesnicane vypadaji vydesene, ale nikdo Kalzang nepomuze ani vstat. Nicemu nerozumim, ani se na nic neptam..

Rychle osetruji abi Yangdol prst a prosim Lopinu, aby mi prinesl vodu.Potrebuji  Kalzang omit a videt, kde je zranena. Ta s sebou v zachvatu place trha, pada na zem. Je tezka. Skoro ji nemuzu zvednout. Muzi me sleduji, ani jeden mi vsak nepomuze.

Kalzang ma secnou ranu na  hlave. Vystrihavam ji vlasy a chci ranu stehovat. To je ale nemozne. Hodne krvaci, trha s sebou, vice a vice krici..”Neosetruj me, nech me tady zemrit, vem si me dite a nech me tady zemrit..”. Nedari se mi ji udrzet. Nikdo neni ochoten mi pomoci. Ranu pouze ovazi. Kalzang musi domu, uklidnit se, abych mohla ranu sesit. Ale ta odmita jit domu. Boji se..Nedoslo ke zraneni nahodou.  Noryang neporanil abi Yangdol pri stipani dreva. Jde o sousedske spory..Ve vesnici je hodne snehu a pri jeho odklizeni ze strechy ho Kalzang schazovala do “ulice”, kde pozdeji uklouzl Noryanguv kun. …Noryang tedy sel a s motykou  napadl Kalzang v temne chodbe a abi sekl do prstu, kdyz se snazila svou dceru branit.

Kalzang je vydesena. Jedine misto kam je ochotna jit je skola. Podari se mi ji zvednout a odvleci ji do skoly, kde ji ranu osetruji. Zustavaji s Rinchenem pres noc…Pohled na ne je desivy a obe mame se Zuzanou strach, co prijde v nasledujicich dnech.

Spor se musi vyresit v pratelskem duchu.  Vesnice je nakonec jedna velka “rodina”. Kalzang si podle mistnich zakonu musi podat s Noryangem ruku a ten se ji musi omluvit. Noryang vsad odmita. Nikdo se nesmi Kalzang zastat, nikdo nesmi podporit Noryanga..nikdo utok nevidi jako utok na bezbrannou zenu, natoz jako umysl nekoho tezce zranit..jde pouze o “bezny” sousedsky spor. 

Petra Marešová

Kargyak, březen 2013

Zpět k článkům.