Odchazeni

Slunecni skola v Kargyaku ma za sebou nevsedni mesice plne zasadnich udalosti. Oslavila pate narozeniny, po ctyrech letech znovu privitala sveho otce Jana a v ramci toho vseho tak trochu zmenila pestouny: po necelem roce intenzivnich priprav a vyjednavani se sprava skoly predala do rukou kargyackych vesnicanu. Kdyz tedy v utery 18. listopadu kolem treti hodiny ranni Petra a Zuzana (ano, stale ty same P. a Z.!) odchazely mesicnou noci z Kargyaku (Pro tento rok definitivne! Naposledy! Opravdu!), nenechavaly za sebou spici dvojici novych dobrovolniku, jen ztichlou skolu, kterou pripravily jak nejlepe mohly na – slza v oku a dojate povzdychnuti – samostatnou cestu dospelym zivotem.

Co presne tedy predani skoly vesnicanum znamena a jak zmena probehla?

Provoz Slunecni skoly v Kargyaku byl zahajen v roce 2008. O budovu skoly, jeji provoz a vyuku se od jejiho otevreni nepretrzite starali dobrovolnici v poctu jeden az tri, stridajici se v intervalu ctyri az pet mesicu. S vizi predani spravy skoly do rukou vesnice se pocitalo jiz pri jejim otevreni, jasne ovsem bylo, ze cik cak to nebude, predbezna predstava byla pet let. Na skolu i system jejiho fungovani zalozeny na pritomnosti dobrovolniku si zvykly deti, vesnicane i cela Surya, vse bezelo poklidne, bez zasadnich problemu. O konkretnich krocich, ktere by mely vest k predani zodpovednosti za budovu a dilci zalezitosti spojene s vyukou, se zacalo hovorit na zacatku tohoto roku. Tak zasadni zmenu bylo treba dobre naplanovat, promyslet: pripravit na ni predevsim vesnicany, pro ktere sprava skoly “zvenci” predstavovala pochopitelne jisty druh pohodli, pripravit na ni ale i sebe samotne, neb sprava skoly v rukou vyslancu Surye znamenala jistotu, ze je vsechno vicemene pod kontrolou, ze do skoly chodi deti I privatni ucitele, ze se z budovy nestava sklad jaciho trusu. Jasne bylo, ze predani a priprava na nej bude muset probihat postupne, pomalu, s diplomatickym citem a citlivym pristupem. Na miste P. a Z., odhodlane, pripravene prohovorit, prozkoumat, zaridit cokoli ve veci zdarneho zakonceni predavaci mise! Nasledovalo trictvrte roku soustavne prace: nepretrzite jednani s vesnicany, dlouhe diskuze se statnimi uciteli a dalsimi osobami znalymi vzdelavaciho system statu Jammu & Kashmir, vedomymi si vsech specifik, ktera tento system obnasi sam o sobe, zejmena pak v tak odlehle oblasti, jakym je udoli Lungnak a jeho nejzapadlejsi vesnice Kargyak. A hodiny a hodiny kazdodenne stravene spolecnymi uvahami nad ziskanymi informacemi, vlastnimi postrehy ze samotneho zivota ve skole, ve vesnici, s lidmi v ni, uprostred vseho deni.

Letni slozeni suryjske posadky bylo prave diky pripravovane predavce oproti jinym  turnusum lehce nezvykle: o vyuku se ve skole staraly Liba s Anickou, zatimco devcata P. a Z. si na konci cervna odskocila zaridit nova viza, aby se v pulce cervence opet zjevila v Kargyaku a nasledujicich nekolik mesicu pobihala mezi “svou” vesnici a zbytkem Zanskaru a jeste dal a pokracovala v cinnostech spojenych s predanim samotnym.

S prichazejicim podzimem se mise dostala do oficialni, zaverecne faze. V pulce zari skola ozila divokymi schuzemi, diskuzemi a nakonec velikou skolni slavnosti: prijel sam velky sef a nacelnik Jan Honza Tilinger, aby sve dite odbornym okem zkontroloval, sam s vesnicany jednal, volbu skolnich spravcu odsouhlasil, tisici kataky byl ovesen a aby - voila! - skolu skoro na den presne po peti letech od otevreni nakonec oficialne predal.

Zpět k článkům.